Zpětně pak ovšem připustil, že během zápasu postrádal obvyklé nažhavení, byl méně agresivní než obvykle. „Zřejmě za to mohla kombinace přehnaného uklidnění před zápasem, bezchybný výkon rozhodčích a soupeř, který do mě nijak nezajížděl. Navíc ve vítkovickém týmu nejsou hráči, které by šlo ‚nenávidět‘ a vyhecovat se soubojem s nimi.“

Základní postoj
V popisovaném zápase se ničím nelišil od jím předváděného po řadu let. Podle strany, kde se vyskytuje míček, zaujímá základní postoj v kleku na bližší dolní končetině, druhá je v dřepu a slouží k odrazům pro provedení pohybu při přesunech. Podřep na žádné z  nohou pak neupřednostňoval.

Při zákrocích bylo vidět, že i když byl míček na bránící polovině, měl často jednu z rukou na zemi pro využití při přesunech a zvedal ji až v momentě samotného zákroku. Osobně si pak nevzpomínám, kdy jsem během jednoho zápasu viděl Tomáše tak často ve vzporu vzad sedmo (titulní fotka příspěvku).

Specifikem Tomáše je stoj do chvíle, než je přímo ohrožena branka. Což je velkou výhodou pro vnímání průběhu hry a úlevy pro kolenní klouby. Otázkou pak je, jestli vítkovický střelec při 1. brance Tomáše nepřekvapil a zda, kdyby dříve klečel, šlo vstřelení branky zabránit.

Tomáš Kafka: „První branka padla po souhře několika chyb obrany. Kološ dostal optimální přihrávku ‚mezi kruhy‘, kolem něj nebyl žádný zasahující obránce – vyjel jsem proto, co nejvíc to šlo proti střele, ta šla mimo a odrazila se přímo na čepel útočníka soupeře. Opět chyběl zásah obránce. Nevím, jak rychle jsem reagoval já, ale skočil jsem tam z původního postoje, jak nejvíc to šlo. Chyběla mi tak desetina vteřiny – mezi mým tělem a tyčkou už moc místa nebylo.“

Na pomezí bránění ve hře lze pak brát jeho účelové pohyby proti útočníkům (video 5:33-5:47).

Zmenšování střeleckého úhlu
Tomáš jej prováděl velmi aktivně (video 00:23-00:34 a 00:45-00:55). Když si uvědomíme, jaké má tělesné proporce (váha100 kg, výška191 cm) a jakým způsobem zmenšuje střelecký úhel, je pochopitelné, proč je nepříjemným soupeřem pro střelce.

Tomáš Kafka: „Možná jsem měl být aktivnější, viz 2. a 3.gól. U druhého to bylo těžké – střela byla skvěle umístěná a špatně jsme ji blokovali. Ale mohl jsem být o něco dál od branky a třeba by mě trefila. U 3. gólu nebylo nic vidět, šlo to okolo, nebo skrz našeho beka a ještě se přede mnou motal jeden útočník soupeře. Takže kdybych byl o metr dál z branky, asi by mě to trefilo. Ale kdyby jsou chyby. Vždycky to je o důvěře k obráncům, že dělají svou práci a já zase tu svou. Když jim člověk nevěří a preventivně počítá v každé situaci s jejich chybou, nepochytá zase jiné situace.“

Hra za brankou
Během zápasu byly na Tomášově příkladu ukázkově vidět všechny možné varianty řešení činností při této situaci. Bylo tak možné sledovat, jak provádí přesuny od tyčky k tyčce s trupem natočeným do hřiště, ale i do branky, či prováděním pohybu z jedné strany na druhou přechodem z kleku přes sed opět do kleku. Přihrávky zpoza branky do prostoru brankoviště se snažil aktivně odvrátit jak horními končetinami, kdy na palubovku přikládá podle situace bližší nebo vzdálenější předloktí, ale i vysunutím dolních končetin do prostoru přihrávky. Častým jevem bylo vykopnutí nohou z kleku vpřed.

Výhozy
Patří mezi Tomášovu velmi silnou stránku, škoda že jich během hodnoceného zápasu nepředvedl víc.

Tomáš Kafka: „Možností k výhozům nebylo tolik, ale pár dobrých jsem měl. Množství souviselo s tím, že střel na branku bylo na Vítkovice nezvykle málo a dost často sem míčky vyrážel a spíš je uklízeli obránci než já.“

Přechod do útoku
Zajímavostí bylo zapojení Tomáše do překonání osobní obrany Vítkovic (video 4:59-5:31). Ve chvíli, kdy byl obránce Tatranu napadán a měl problém vyvézt míček, Tomáš běžel na střídačku a na hřiště za něj naskočil 6. hráč do pole. Tým tak měl výhodu početní převahy a provedení rozehrávky bylo snazší…

Tomáš Kafka: „Situaci se 6. hráčem jsme trénovali týden. Vymyslel ji Johan (Von der Pahlen) a sice z ní nebyl gól, ale i tak byla úžasnou ukázkou taktické bitvy s osobkou soupeře. Jinak si myslím, že osobka ubírá florbalu obecně na atraktivitě, stává se z něj pak úporná běhaná, nebo vidíme dlouhá vyčkávání.“

Zajímavější než o výkonu číst je jej shlédnout. Tady je sestřih Tomášových zákroků.

Click here to view the video on YouTube.

Celkové hodnocení
Během řady let bylo velmi mnoho zápasů, které stály na kvalitách střešovického brankáře, což se o prvním Superfinále říci nedá. Jistě, Tomáš musí bojovat s očekáváním, která jsou na něj kladena a ačkoliv výkon, který předvedl v Superfinále, nebyl nekvalitní, v rámci jeho kariéry odchytal desítky povedenějších zápasů. Ale florbal je týmovým sportem a Tomáš, byť z dvojice chytajících brankářů nebyl lepší, tým dovedl k vytouženému titulu…

Tomáš Kafka: „Hodnoceni asi sedí, odchytal jsem lepší zápasy. Úplně špatné to ale nebylo. Byl to prostě zápas, kdy se dlouho nic neděje, týmy takticky vyčkávají a pak najednou těžká situace, nebo střela, člověk není v tempu. To je daň za Superfinále: jde o hodně a není šance na reparát.“

Poděkování za pomoc při realizaci projektu patří: ČFbU, Petru Fořtovi

Základní postoj
Ten jeho je specifický. Převážnou část střehu během zápasu strávil v kleku sedmo, ruce měl nejčastěji v upažení poníž, což mu pomohlo chytit mnoho střel do prostoru několik centimetrů nad tarkettem a kolem jeho trupu. V případě2. a 3. gólu však byly ruce na nevhodném místě.

Lukáš Souček: „Lepší pocit mám s rukama dole. Reakce na míček letící nahoru mi pak přijde lehčí, než kdybych měl ruce nahoře a musel bych reagovat na míček letící nad nohu. A 2. a 3. gól? Obě střely mi šly přímo nad rameno….“

Dle závěrečného komentáře by pak řešil situaci při 4. brance jinak, sám si asi uvědomuje, jestli bylo nutné, aby ve chvíli, kdy procházel míček před branku, nemohl být v základním postoji, nebo v kleku.

Pohyb
Lukášovou předností je fyzická kondice, která je předpokladem pro jeho aktivní styl chytání. Při pohybu míčku kolem velkého brankoviště bylo hodně vidět, že mění své postavení vůči míčku, byť při jeho minimálním pohybu. Dlouhé přesuny i skoky do míst, kam mířil míček, několikrát zabránily vstřelení branky. Při přesunech se velmi často odrážel jednou z horních končetin. Během hry za brankou využíval k přesunu od jedné tyčky ke druhé převal z kleku přes sed opět do kleku.

Lukáš Souček: „Pomáhání rukou při pohybu mi přijde jako takový můj zlozvyk, kterého se asi nezbavím. U přesunu od tyčky k tyčce používám jak způsob přes sed, tak i způsob, kdy jsem čelem do brány. V Superfinále jsem ho, myslím, pořádně neuplatnil.“

V případě nastřelení postranní síťky jeho branky dokázal Lukáš vždy rychle zareagovat a míček zpacifikovat dříve než soupeř.

Zmenšování střeleckého úhlu
Souvisí s pojmutím brankářského stylu a jak už bylo naznačeno, Lukáš pro zmenšení odkrytého prostoru branky využíval celé brankoviště. Se svými89 kilogramya190 centimetrydokáže v brankovišti pracovat a ve chvílích, kdy to situace vyžadovala, prováděl aktivní zmenšení střeleckého úhlu.  Velkou pochvalu zaslouží za chytání míčku do dlaní, během tak důležitého zápasu se mu tato činnost povedla snad častěji než některým extraligovým brankářům za polovinu uplynulé sezony.

Lukáš Souček: „V Superfinále jsem měl štěstí, že mi většina míčků letěla na tělo a měl jsem celkem dobrý výhled, takže nebyl problém je chytit.“

Výhozy
Ty Lukášovi plnily svou úlohu podle vyhodnocení situace, vidět byly jak rychlé na nabíhající útočníky, tak krátké na obránce pro uklidnění hry. Konkrétní výhoz, který nebyl vhodně vyhodnocen, byl na obránce Jakuba Hubálka (video 3:17-3:50), jenž byl v té chvíli napadán Tomášem Vávrou. Vávra dobře vystihl Součkův záměr a ještě před samotným rozehráním se rozběhl k Hubálkovi, který si však se vzniklou situací poradil. Této situaci šlo zabránit naznačením výhozu na některého z útočníků a poté provedením výhozu na obránce.

Lukáš Souček: „U výhozů, nebo spíše při rozehrávce na beky se míček snažím dávat tak, aby nebyli hned pod tlakem. U výhozů na rozběhlé útočící spoluhráče často dávám míčku určitou rotaci tak, aby měli soupeřovi obránci těžší jej zpracovat a eventuálně aby zatočil ke spoluhráči.“

Zajímavější než o výkonu číst, je jej shlédnout. Sestřih Lukášových zákroků je zde.

K ZAMYŠLENÍ
Moment ze zápasu, situace v prodloužení, která předcházela vyloučení Filipa Heczka za sekání (video 9:46-9:56). Několik vteřin před hvizdem rozhodčích projel brankovištěm míček, který se snažil Lukáš zachytit, ale nepodařilo se mu to. Následoval souboj, který bezprostředně po této situaci vedl k oslabení jeho týmu. Lze pouze spekulovat, jak by zápas dopadl, kdyby se Součkovi podařilo míček lapit…

Lukáš Souček o zápase celkově: „Můj výkon nebyl špatný, ale některé situace jsem mohl vyřešit lépe. Hlavně tedy vyrovnávací branku na 4:4…“

Během zápasu působil vyrovnaným a vhodně nabuzeným dojmem a za svůj výkon sklízí pochvalu. V tak důležitém zápase předvedl 7877 divákům v O₂ areně a dalším u TV obrazovek, jak chytá jeden z nejlepších brankářů české extraligy.

Poděkování za pomoc při realizaci projektu patří: ČFbU, Petru Fořtovi

I v NHL byli brankáři, kteří před zápasem háčkovali dečky, pletli rukavice nebo nahlas předčítali pasáže z bible. Proč? Trpěli nervozitou a tohle je uklidňovalo.

Milan Hnilička, který odchytal na sklonku 90. let v NHL 121 utkání a dalších 106 si jich připsal v české reprezentaci, podobně extrémní situace podle svých slov během kariéry nezažíval. „Na nervozitu jsem až tak netrpěl, měl jsem vždycky jen tu přirozenou. Pocit, že o něco jde, že to není jen trénink,“ vzpomíná.

Ne všichni to ale měli stejně. „V extralize bylo plno brankářů, kteří o přestávkách zvraceli, nebo nemohli mluvit,“ prozrazuje. Jak na takové projevy reagovali spoluhráči? „Neřešili to. Pro všechny byl důležitý výkon brankáře jen v zápase, ne jeho labilita. To je gólmanova věc.“

Hokejoví (a nejen ti) brankáři jsou stejně podivíni, nabízí se. Nikdo, kdo dobrovolně čelí den co den, 365 dnů v roce pukům, vystřelovaným rychlostí svištící motorky, asi úplně normální být nemůže. „Je to tak. Ale nikoho neškatulkuju, ani brankáře. Nerozlišuju lidi podle hráčského postu, vždyť jsem býval jeden z nich,“ hájí kolegy Hnilička.

Odbourávání nervozity je jednou z příčin, proč čím dál víc hokejových týmů angažuje specialisty, aby strážcům svých branek pomohli. V NHL jsou trenéry brankářů například legendy Arturs Irbe, Ed Belfour nebo Olaf Kölzig.

A ani v české hokejové extralize není klub, který by měl tuto funkci neobsazenou. „Ve všech mužstvech, v nichž jsem působil, jsem měl trenéry brankářů,“ podotýká Hnilička. „Razili jsme heslo, že není dobré babrat se v něčem, co se nepovede, spíš jsme rozhovory vedli směrem, jak se z toho poučit, jak se zlepšovat,“ vypráví. Nejradši prý měl druhý den poté, co dostal hloupý gól, náročný trénink, aby se z toho pořádně vypotil.

Tam, kde nepomáhají odborníci, přicházejí na řadu talismany a rituály. Řada brankářů je velmi pověrčivá. „Trošku jsem asi taky býval. Když jsem dvě hodiny před zápasem přišel do kabiny, měl jsem rád pohodu a bavil jsem se s každým. Ale v momentě, kdy jsem se začal rozcvičovat v hale, pro mě všechno zhaslo a já už se jen soustředil,“ líčí.

A talismany? „Měl jsem je nárazově. Většinou ty plyšové, které jsem dostal od fanoušků a nechával si je ve skříňce pro štěstí.“

Nejdůležitější vlastností, kterou by měl brankář podle Milana Hniličky mít, je psychická stabilita, odolnost. „Brankář musí být splachovací, jen tak to někam dotáhne,“ tvrdí.

Což platí pro brankáře napříč všemi sporty, ty florbalové nevyjímaje…

K překvapení došlo po zjištění, že hlavním dodavatelem konceptu a prototypu expertního systému nových masek je česká firma. Její představitel nám poskytl rozhovor.

Co nová generace masek přináší zajímavého?
„Osvědčená kvalitní mechanická konstrukce je odlehčena o více než 100 gramů. Celkově je však maska o něco těžší než standardní, neboť obsahuje jednotlivé komponenty tzv. expertního systému brankáře.“

Expertní systém brankáře (ESB) – co to znamená?
„Florbalový brankář je limitován svými fyzickými a psychickými možnostmi a ESB mu pomáhá tyto limity posouvat dál s cílem zvýšit úspěšnost jeho zákroků. Hlavní část ESB je zaměřena na poskytnutí optimální vizuální informace, k tomu slouží systém displejů a projekce informací do brankářova výhledu. Projekce informací (dráhy míčku, rizik…) je řešena rozdílně pro systém masky s mřížkou (zde se používají speciální brýle) resp. s průhledovým štítem. Až 95% informací o hře přijímá brankář vizuálně, přesto jsou velmi důležité akustické signály – umožňují spustit chtěnou reakci brankáře (= zákrok) rychleji. Proto je v systému zakomponován i zvukový a verbální asistent, který se snaží dle individuálního nastavení brankáři ‚radit‘. Neradno podceňovat expertní schopnosti střídačky, a tak své místo má i zařízení pro obousměrnou komunikaci mezi brankářem a lavičkou.“

Brýle pro příjem informací z ESB.

Je ESB uložen jen v masce?
„ESB potřebuje další dva podpůrné systémy umístěné v hale. Jedná se o systémy optického a radarového monitorování hry. Slouží k identifikaci polohy, rychlosti a směru míčku.“

Jak ESB funguje?
„ESB využívá systémy monitorování hry k rozpoznání kritických situací a na základě vyhodnocení herní situace pak vhodnou formou doporučí brankáři optimální řešení. V současné době ESB pomáhá řešit brankáři střelbu, hru za brankou, přesuny a postoj i komunikaci s hráči a lavičkou.“

Jak konkrétně může ESB pomoci při střelbě?
„ESB vyhodnocuje každých 20 milisekund informace o poloze, rychlosti a směru míčku získané z monitorování hry kamerovým a radarovým systémem. Propočítá očekávanou dráhu a vyhodnotí riziko pro brankáře. Pokud je branka ohrožena, systém signalizuje volitelně zvukově (alarm), slovně (popis zákroku) a obrazově (projekce dráhy míčku).“

Predikce umístění střely pomocí radaru.

Co přináší ESB v herní situaci, kdy je míček za brankou?
„Pro brankáře je to velmi komplikovaná situace – ESB pomáhá řešit situaci tak, že díky přenosu videosignálu brankář plně kontroluje hru za brankou, ačkoli může zůstat tělem i hlavou otočen do hřiště. Navíc systém varuje zvukově a slovně o snaze soupeře zasunout míček zpoza branky k tyčce nebo o tom, že přihrává před branku.“

Ukázka je zde http://youtu.be/yLva1xjRmrM

Mapa rizik gólu s ohledem na polohu míčku a postavení brankáře.

Je ESB platné pro přesuny resp. postoj brankáře?
„Ano, ESB se zabývá i problematikou optimálního přesunu a postoje brankáře. Při znalosti polohy míčku ESB doporučuje zvukově resp. slovně brankáři optimální přesuny a postoj tak, aby byl připraven na soupeřovu akci (zmenšování střeleckého úhlu). Expertní systém na základě vyhodnocení střely je schopen dát dvě doporučení. Rychlejší radarový monitor je schopen predikovat cíl střely s menší přesností (12 polí). ESB s optickým monitorem průběžně (každých 20 milisekund, potřebuje však 5 historických hodnot) navíc vytváří ještě tzv. mapu rizik střelby na základě postavení míčku, soupeře a brankáře. Branka je rozdělena na 9 x 12 polí, pro každé pole je počítáno riziko. Zelená znamená pravděpodobnost skórování pod 1%, žlutá mezi 1-8%, červená  8–25% a více z vyslaných střel. Po vystřelení ESB vypočítá dráhu letu a informuje brankáře akusticky a verbálně o směru střely. Přesnost predikce je pole o velikosti 12 x 13 cm.“

Predikce umístění střely.

Reálná ukázka je zde http://youtu.be/2eJFQDH2m8M

Kolik bude ESB stát?
„Cenová kalkulace při výrobě v řádu desítek kusů je kolem 800 eur. Brýlový systém by měl být k mání za 700 eur. Férově je třeba přidat i část ceny systému monitorování hry – radarový za 1900 EUR, optický za asi 9000 eur, byť jeho možnosti jdou mnohem dál než samotné využití pro brankáře.“

Bude ESB povolen IFF?
„Certifikaci od IFF zařizuje náš zahraniční partner – nic by tomu nemělo bránit, neboť veškerá elektronika se nachází bezpečně uvnitř helmy resp. mimo hřiště.“

Kdy bude ESB k dispozici v Česku?
„Marketingovou a prodejní strategii řeší zahraniční partner, ale věřím, že do nové sezony bude k dispozici.“

Co si myslí o nové helmě nejmenovaný extraligový brankář?
„Měl jsem možnost vyzkoušet oba modely – s mřížkou i s průhledným štítem. Osobně mi více vyhovoval model s brýlemi a s klasickou maskou. Bohužel doba na testování byla příliš krátká a hlavně nezahrnovala dlouhodobou zápasovou zkušenost. U brýlí mě překvapila možnost nastavit jejích zatmavění podle osvětlení haly. Výhodná je i vlastnost polarizačních skel odfiltrovat nepříjemné odlesky, například od podlahy. Míček se mi jevil více zřetelný a snáze rozpoznatelný – to šetří namáhané oči a zvyšuje šanci na včasný a přesnější zásah proti střele.

Ne každému brankáři vyhovuje komunikace s lavičkou, aby neztratil koncentraci, ale sám jsem k závěru testů tuto možnost vítal.

Opravdu revoluční však byla funkce vizuálního a hlasového asistenta. Něco podobného jsem dosud viděl jen ve sci-fi filmech. Funkce zvukového alarmu v případě střely a indikace směru střely byly velmi spolehlivé a určitě přispějí ke zvýšení úspěšnosti brankáře. Tělo po několika minutách praxe reaguje na tyto signály podvědomě, neruší a je možné se plně soustředit na hru. Mimořádně přínosná je i možnost přenést videosignál např. z kamer okolo hrací plochy do obou nadočních displejů. To umožní brankáři např. sledovat dění za brankou, aniž by se tam musel otáčet.

Vrcholem byla dynamická projekce dráhy míčku do výhledu (průzorníky brýlí resp. na plastový štít masky). Zde je systém obrovským přínosem pro dost časté situace, kdy brankář nemá výhled, přesto bude moct na základě „expertního systému“ masky správně zareagovat. Nevím, jak je toho docíleno, ale přesnost a spolehlivost výpočtu dráhy míčku je překvapující.

Neodvážím si odhadnout, jak rychle bude systém k běžnému nasazení, ale už v této verzi je mimořádně užitečný. Podle toho, co jsem slyšel (ale bohužel neviděl) mají vývojáři v laboratořích ještě řadu překvapení – od systému měření efektivity a přesnosti reakcí a pohybu brankáře až po asistenta na zmenšování úhlu.“

Ještě než si tenhle převratný systém půjdete objednat, zkontrolujte si datum v kalendáři. Ale byla by to s touhle věcičkou v brance pohoda, že?

U brankářů je vysoký nárok kladen na psychickou stabilitu, je nutné nenechat se rozhodit průběhem utkání a stále se soustředit na svůj výkon. Tedy mít pod kontrolou vlastnosti sebe k sobě, jako sebedůvěru a sebekontrolu, protože spolehlivý výkon brankáře v utkání, jeho jistota a rozhodnost se příznivě přenáší na celé družstvo. Naopak jeho chybu nelze napravit, branku už nikdo nesmaže a tak snaha celého týmu může končit na jeho bedrech, což často bývá největší břemeno, se kterým brankáři do utkání vstupují.

V rámci všech sportovních her, v nichž brankář účinkuje, je postavení gólmanů shodné. S velkou mírou nadsázky to kdysi vystihl legendární kanadský hokejový brankář Jacques Plante: „Představte si sami sebe, jak sedíte ve své kanceláři a klidně si děláte svou práci, jak nejlépe umíte. Pak ale uděláte malou chybičku, za hlavou se vám rozbliká červené světlo a 15 000 lidí okolo vás si naráz stoupne, začne pískat, křičet a nadávat vám. Tak vypadá práce hokejového brankáře…“

Pokud se k tomu ještě připočte brankářská konkurence, která čeká na svou příležitost, nechápavé pohledy či výtky spoluhráčů a trenéra, jak zrovna tato střela mohla skončit gólem, je velmi snadné ztratit vlastnosti sebe k sobě a rezignovat na zbytek zápasu i na kolektivní sport jako takový.

Martin Zich se snaží být pozitivní za každé situace.

Martin Zich, Tatran Omlux Střešovice:

Jak se vyrovnáváš s psychickým tlakem, který je kladen na brankářský post?
„Je důležité věřit ve vlastní schopnosti. To samozřejmě člověk získá se zkušenostmi z podobných zápasů. Důležité je uvědomit si, že jsem udělal maximum pro to, abych uspěl, a to jak v tréninku, tak v samotné přípravě na zápas. Hráči, trenéři i celý tým jdeme za společným cílem. Pokud se někomu něco nepovede, ostatní ho podpoří a celý stroj jede dál. Důležité je pozitivní myšlení a cílevědomost. Osobní i týmová motivace také pomáhá, cíl je jasný: nechat na ploše duši pro klub, za který hrajete. Je to snažší, když se vám vryje do srdce jako mně ten můj. Chcete samozřejmě maximálně využit svého tvrdého tréninku. Nechat se pak svazovat nějakými tlaky ještě u nikoho k úspěchu nevedlo.“

Trenér jako kompetentní osoba rozhoduje o tom, který z brankářů nastoupí do utkání. Pro brankáře je to v týmu ten, o čí důvěru bojuje, proto trenér týmu bývá určujícím činitelem ovlivňující sebedůvěru brankáře.

Potřeba podpory či kritiky je individuální a záleží na konkrétním brankáři, trenérovi a jejich vztahu. Standardně platí, že kritika by neměla být sdělována během právě probíhajícího zápasu. Branku už nebude anulována a na kvalitě výkonu se to může projevit jen negativně. Pochvala během zápasu naopak může zvýšit pozitivní myšlení o výkonu a potvrdit brankářovu sebedůvěru.

Jan Barák pro sebedůvěru chválu trenérů nepotřebuje.

Jan Barák, TJ JM Pedro Perez Chodov

Jak trenér ovlivňuje tvou sebedůvěru?
„Nepříliš. Dřív jsem byl mladý a chytal v irbeovském košíku, takže jsem chválení, poplácání či stálé oslavování od trenérů vyžadoval, pomohlo mi. Dnes už ale na tom nijak nelpím, jsou to jen slova, která za mě, jak říká Tomáš Vokoun, puky nechytnou …“ (směje se)

Daniela Kreisingerová, SC Classic (Finsko)

Daniela Kreisingerová došla s celkem Classic až do finále Poháru mistryň 2011 v Mladé Boleslavi, zároveň byla zvolena do All star týmu turnaje.

„Do Tampere jsem přijela studovat na Technickou univerzitu. Samozřejmě, že jsem nechtěla zanevřít na florbal, a proto jsem kontaktovala trenérku SC Classic. Ta byla popravdě docela ráda (alespoň na začátku sezony), protože 2 brankářky ze ženského týmu zrovna skončily s kariérou. Naopak musela oslovit ještě jednu gólmanku, která v předchozí sezoně nechytala. Řešit jsem naštěstí vedle přestupu z Bohemky nemusela vůbec nic, i poplatek za transfer a licenci zaplatili za mě. Jen bylo třeba uzavřít pojistku na účast ve sportovních soutěžích, protože Naisten salibandyliiga to vyžaduje, bez ní nelze nastoupit. To jsou výdaje, se kterými je třeba počítat. Pokud bych měla doporučit jednu věc našim gólmankám a gólmanům, kteří by rádi hráli ve Finsku, byla by to dobrá fyzická kondice. Finové neskutečně dřou (všichni!) a gólmani nemají žádné úlevy. Jinak si myslím, že po brankářské stránce jsme velice konkurenceschopná země a naši gólmani se rozhodně ve světě neztratí.“

Jana Christianová, Red Ants Rychenberg (Švýcarsko)

Jana Christianová pomohla národnímu týmu k historickému bronzu na loňském MS, sama byla vyhlášena nejlepší brankářkou šampionátu.

„Hraní v zahraničí rozhodně není pro slabé povahy. Když pominu odloučení od vašich blízkých a rodné země, od prvního dne se na vás valí spousta problémů. Začíná to bydlením, pojištěním, prací, povoleními, a to vše samozřejmě v cizím jazyce. Například vyhrát švýcarskou ligu bylo proti sehnání povolení k pobytu procházkou růžovou zahradou! Půl roku jsem hrála, pracovala a bydlela ve Švýcarsku načerno a každý den se bála, že mě jednoho dne přijde někdo zatknout. Měla jsem štěstí, že můj nynější tým si mě sám vybral, kontaktoval a pomohl mi se zařizováním. Psát sama od sebe do cizích týmů se mi trochu příčí. Ať je to však, jak chce, pokud někdo uvažuje o odchodu do zahraničí, měl by se ujistit o tom, že tým, do kterého se chystá, mu zajistí dostatečné podmínky nejen pro florbal, ale hlavně pro život!“

Dle Doc. PhDr. Josefa Dovalila, CSc. z Fakulty Tělesné výchovy a sportu UK lze v množině proměnných, které ovlivňují a vytvářejí sportovní výkon, rozlišit 5 základních faktorů, jež jsou níže rozepsány ke sportovnímu výkonu brankáře.

1. Somatické faktory 
– složení těla, tělesný typ, délkové a hmotnostní parametry těla

2. Kondiční faktory
–  komplex pohyblivosti a obratnostních, rychlostních, silových, vytrvalostních schopností

3. Psychické faktory
– motivace, emoce, aktuální psychický stav, aspirace, konkurence

4. Taktické faktory
Hlavním úkolem brankáře je zabránit vstřelení gólu. Předpoklady pro to jsou:
– správné vyhodnocení situace
– být v přímé trajektorii míčku vzhledem k brance
– zaplnění co největšího prostoru v brance
– zmenšování střeleckého úhlu
– být maximálně připravený pro jakýkoliv pohyb
– být v takovém postavení, aby viděl po celou dobu na míček
– řízení obrany

Správně vykrýt trestné střílení chce i dávku bdělosti a rychlé reakce těla na jakýkoliv pohyb soupeře.

5. Technické faktory
Souvisejí se zvládnutím níže uvedených dovedností:
– základní postoj
– přesouvání
– výhozy, chytání a vyrážení
– schopnost provádět několik činností najednou

Zajímavostí je, že mezi brankáři a trenéry (viz grafy níže) panuje v pohledu na podíl působení jednotlivých faktorů a jejich důležitost pro výkon brankáře víceméně shoda.

Grafy znázorňují podíl jednotlivých faktorů na výkon brankáře.

Florbalové hřiště je ohraničené mantinely, od kterých je zadní část brankové konstrukce dle pravidel ČFbU vzdálená 2,85 metru. Ve chvíli, kdy je míček za brankou (a situace to dovoluje), provádějí  brankáři, jenž mají zájem předejít ohrožení branky, pohyb do prostoru za brankou. Jednou částí těla se brankář musí dotýkat brankoviště, ale i tak je v mnoha případech možné dosáhnout na míček, nebo rozhodit protihráče. Nutné je vhodné vyhodnocení situace.

Je-li útočník vedle brankové konstrukce, brankář zaujímá základní postoj u tyčky zhruba 45° od brankové čáry, která je blíže k soupeři s míčkem. Důležité je, aby měl stále míček pod zrakovou kontrolou, nebo alespoň četl hru a mohl provést případný zákrok.

Dříve se uvádělo, že není vhodné, aby se brankář otáčel směrem do branky, ale dle zkušeností platí, že pokud míček nevidím, nemůžu na něj reagovat. Záleží na pohledu…

Častým jevem bývá přihrávka zpoza branky do velkého brankoviště, brankář má možnost položením protilehlého předloktí na zem tuto případnou nahrávku blokovat. Výhody tohoto řešení: natočení  trupu do prostoru za brankou umožňující zrakovou kontrolu, možnost chycení míčku do dlaně, která je natočena k míčku i zabránění vstřelení branky o trup brankáře, pokud je trup u tyčky.

Martin Beneš zamezuje přihrávce zpoza branky bližším předloktím.

Jsou však i brankáři, kteří pokládají bližší předloktí na palubovku pro zamezení přihrávky, viz ilustrační foto s Martinem Benešem.

Blokování přihrávek provádí několik brankářů i vysunutím celého těla mimo brankovou čáru. V tu chvíli (v případě oběhnutí branky hráče s míčkem) je však vzdálenější tyčka odkrytá, a pokud tam není obránce, gólman nemá většinou dost času pro přesunutí.

Jaké má brankář v tuto chvíli možnosti, jak zabránit přihrávce?

Nejčastější je snaha zabránit přihrávce před branku vzdálenější paží.

Vhledem k rychlosti hráčů snažících se zasunout míček zpoza branky je nepsané pravidlo, že jeden z obránců stojí u vzdálenější tyčky a brankář má na starost tu, která je bližší hráči s míčkem.

Neobvyklým způsobem zakončování zpoza branky je freestyle, kdy se hráč snaží míček dle pravidel nadzvednout a nezakončovat tak v úrovni palubovky, kterou má brankář nejčastěji krytou, ale kolem gólmanovy hlavy a ramen.

Jako nejvhodnější pro řešení této situace je správné postavení u tyčky a pohyb horních končetin do dráhy pohybu hokejky, kdy je snahou přerušit hráčovu kontrolu míčku. Jako velmi vhodné je také před samotným zápasem vědět, který z protihráčů tento typ zakončení ovládá.

Vlastimil Šolc, bývalý brankář FbŠ Bohemians.

A jaké možnosti má brankář, když míček skončí v síťce zvnějšku branky? „V situaci, kdy je míček v síťce zvnějšku branky, může brankář bouchnutím do síťky míček uvolnit, není to v rozporu s pravidly. Pokud však míček vyrazí mimo hřiště, následuje rozehrání z rohu pro útočící tým,“ říká Vlastimil Šolc, bývalý reprezentační brankář a nyní rozhodčí licence A. „Brankář nesmí držet míček přes síťku, v ten moment se jedná o zdržování hry, protože zabraňuje útočníkovi v možnosti získat míček a následuje volný úder pro útočící tým z rohu,“ dodává Šolc.

Pohledy z praxe a z teorie

Lenka Kubíčková, FBC ČPP Remedicum Ostrava a reprezentace ČR

„Asi jako spousta gólmanů, ani já nemám tuhle herní situaci zrovna v lásce. Pokud se soupeř dostane s míčkem za bránu, je mou prioritou zabránit nahrávce kolem tyčky a samozřejmě i gólu zasunutím zpoza brány. Nahrávku se snažím zachytit nataženou rukou a případně také maskou a tělem mírně vykloněným zpoza tyčky. Vzhledem k mé malé postavě nepokryju nohama celou brankovou čáru, takže si musím dávat velký pozor na objetí brány a zmiňovaný pokus o skórování zasunutím kolem tyčky. V takovém případě se rychle přesouvám odrazem z rukou a nataženou nohu posouvám ke druhé tyčce, případně i přes ni, abych chytila nahrávku. V těchto situacích je nutná spolupráce s obránkyněmi, od kterých očekávám jištění mnou nepokryté tyčky (a samozřejmě nejlépe i té pokryté ). A hlavně je důležité dobře se ‚nalepit‘ na tyčku, ať míček neproklouzne nějakou skulinou, nebo odrazem o vlastní tělo. Ale kdo někdy takový gól nedostal, že? Když to jde, snažím se zachytit míček za bránou, ještě než se k němu dostane soupeř, případně mu ho nějakým způsobem vzít. Sbírání míčku zezadu ze síťky či ve skrumáži hokejek už je i mezi ženami (alespoň v extralize) naštěstí vcelku běžné. Dřív jsem poměrně často zachytávala nahrávky zpoza brány nohou, a to i v docela velké vzdálenosti od tyčky (tělo je otočené zády do hřiště a zcela mimo bránu), ale to se dalo uplatnit spíše v nižších soutěžích. Dnes už je to příliš riskantní, protože útočnice se většinou dívají a umějí to potrestat. Otáčení do branky se snažím minimalizovat, ale občas si tím ‚pomůžu‘, pokud vůbec nevím, co se za mnou děje.“

Jiří Kysel, trenér juniorské reprezentace ČR a metodik

„Z mého pohledu by měl brankář sledovat dění za sebou v pozici zády k brance otáčením hlavy a částečně trupu. Je připravený u tyčky, zpravidla se o ni opírá a předloktí vzdálenější ruky pokládá na zem pro zamezení přihrávky do předbrankového prostoru. Neměl by se učit otáčet celým tělem do branky (zády do brankoviště).“

Krok č. 1: Designování

První krok při přípravě nových brankářských kalhot je návrh jejich designu. Je to dlouhá, kreativní práce, při níž se zkouší spousta designových prvků a barevných kombinací a z těchto podnětů se vytváří finální vzhled kalhot.

Krok č. 2: Střih a jeho vytváření v počítači

Dalším krokem je příprava střihu kalhot, musí se vyrobit přesný vzorek, který odpovídá výslednému modelu (vzorků může být mnoho, dokud není ten poslední perfektní). Z tohoto vzorku se vychází pro přípravu střihu kalhot. Tato příprava vyžaduje perfektní spolupráci designéra, modeláře a vedoucího šicí dílny, aby byl výsledný produkt dokonalý. Následně se střih přenese do počítače, kde operátor společně se speciálním střihovým programem vytvoří celou škálu velikostí.

Krok č. 3: Stříhání ve výrobě

Jakmile jsou hotové střihy, může se přikročit ke stříhání jednotlivých dílů materiálu.

Krok č. 4: Šití dílů

Nastříhané díly se následně sešijí do polotovarů, které jsou odeslány k dalšímu zpracování.

Krok č. 5: Potisk jednotlivých dílů

Polotovary se na termolisu potiskují motivy, které by vzhledem k náročnosti procesu už nešlo dodatečně po zkompletování výrobku aplikovat.

Krok č. 6: Sešití a kompletace

Následně přichází na řadu sešití a zkompletování kalhot na čtyřjehlových a jednojehlových strojích v šicí dílně.

Krok č. 7: Žehlení, kontrola a balení

Po zhotovení kalhot projdou výrobky kontrolou kvality, vyžehlí se a zabalí.

Krok 8: Hotové kalhoty připravené k expedici

Po zabalení se výrobek přesouvá do skladu, kde se uskladní a zařadí se do systému. Poté můžou být kalhoty odeslány k zákazníkům.

David Čedík, TJ JM Pedro Pérez Chodov, junioři

kalhoty FatPipe Pro

Kalhoty Fatpipe jsou oproti ostatním užší pro lepší techniku, brankář si v nich nepřipadá, jako když má místo nohou krabice. Navíc mi přijdou i opravdu lehké, mají zvýšený pas, který chrání boky a místa kolem pánevní kosti proti odření. Design je taky docela povedený až na přehnané doplňky jako hvězdičky na nohavicích. Myslím, že patří k tomu lepšímu na trhu, jediné, co může odradit, je cena, ale to už tak bývá…

Markéta Nikodýmová, Crazy girls FBC Liberec

kalhoty Exel No Chance

V této výstroji chytám necelý rok, a jelikož jsem celý život chytala v Unihoc výstroji, byla to pro mě docela změna. Oproti širokým a dobře vypolstrovaným kalhotám Unihoc, jsou tyhle od Exelu více přilnuté k tělu a jsou méně vypolstrované. Hlavně po stranách, kde nejsou téměř vůbec. Na jednu stranu je to méně příjemné, jelikož střely od hráčů brankáře bolí podstatně víc, ale na druhou stranu brankář lépe cítí balonek a může tak lépe odhadnout směr po odražení. To už ovšem záleží na tom, co komu více vyhovuje.

Jiří Tvrdík, TJ JM Pedro Pérez Chodov, dorost

kalhoty X3M Gordon

Na těchto kalhotách lze najít spoustu výhod i nevýhod. Jako výhodu bych označil snadnou manipulaci s páskem a zip na lehčí upravování kolenních chráničů. Dalším pozitivem jsou chrániče na zadní části kalhot. Posledním plusem pro mě bylo to, že jsou velmi dobře skladné. Mezi nevýhody patří například kratší životnost a menší tlumení ran.

Lukáš Bauer, FBC Liberec

kalhoty Oxdog Blocker

Kalhoty jsou dobře šité, mají klasické větrání, takže v nich nehrozí „přehřátí“. A už tradičně mají zip po stranách, inovací je pak nový materiál na kolenou, leč bohužel není příliš kvalitní. Také pásek tu chybí, ovšem dostatečně jej vynahrazují postranní suché zipy.

Jan Maceček, 1.SC WOOW Vítkovice, veteráni

kalhoty Jadberg Target 2

Brankářské kalhoty firmy Jadberg se vyznačují kvalitním zpracováním. Jsou mírně širšího střihu, exponovaná místa jsou vyztužena Cordurou, díky které je zajištěn kvalitní skluz i trvanlivost. Pas lze nastavit suchými zipy, nohavice je možné rozepnout  až po kolenní část odspodu. Kalhoty navíc mají vnitřní kapsy na kolenou, kam lze vložit dodatečné polstrování a tím odlehčit kolenům. Designově jsou povedené, poskytují výborné krytí v přední části a mají velmi dobře zpracováno spojení obou nohavic ve střední části.

Kateřina Honkýšová, Herbadent SJM Praha 11

kalhoty Unihoc Summit

Kalhoty Unihoc jsou velmi dobře vypolstrované, rány míčky v nich nebolí. Díky tomu však přibírají na váze. S tím souvisí i jejich menší pružnost, která mi však v chytání nijak nepřekáží. Vyloženě spotřebním materiálem je opasek, jehož přezka se po dobře mířené střele rozbije…

Jaromír Žák, FBC Snipers Hradec Králové, junioři

kalhoty Cross Pants

Klady: design, dobře tlumí střely, kolena se zatím neprodřela, volnost pohybu, oproti starším typům pohodlné zapínání v pase.
Zápory: zip na nohavicích je tam podle mě zbytečný, dokonce se mi už rozbil.
Celkově bych kalhoty hodnotil 9 body z 10.

Šárka Topičová, FBŠ AL INVEST Jihlava

kalhoty Zone Icon

Kalhoty Zone patří ze všech 4, které jsem za dobu chytání mohla vyzkoušet (Cynyc, X3M, Salming, Zone), mezi absolutní špičku. Jsou dobře tvarované a hlavně kvalitně vycpané od stehen až po holeně, takže ani tu největší ránu od míčku necítím. Jako další pozitivum vidím kšandy, díky kterým si nemusím kalhoty věčně popotahovat.

Jiří Buchta, TJ Sokol Královské Vinohrady

kalhoty Canadien Baggy Bob

– PANT, pískové

V mnoha ohledech dobře řešené kalhoty. Nebyly zbytečně těžké, naopak výborně pružné, nikde netáhly a měly dobrý střih. Velké plus bylo v tom, že měly kapsy (na zahřátí rukou k nezaplacení). Mezi negativa bych zařadil malou výdrž materiálu na kolenou, dost špatně řešený pásek (utahování jen suchým zipem, časem to přestalo držet a kalhoty padaly) a trochu vadil zip na boku nohavice. Mnohem lepší řešení by bylo na zadní straně nohavice. Výborná volba, kdyby se prodávaly nyní s pár vylepšeními, šel bych do nich znovu.

– PANT STRIPES, bílo-černé

Nový model mi moc nevyhovuje. Sice má o dost lépe vyřešený pásek (je tam zapínání a kalhoty tak nepadají), ale to je ke zlepšením asi tak všechno. Změnil se materiál kalhot, který je nepříjemně tuhý a nepoddajný, materiál na kolenou zůstal stejný, takže se výdrž nezlepšila, zip zůstal na svém místě. Výrobce navíc nepochopitelně ustoupil od kapes. Plus je snad vedle lepšího pásku jen design. Podle mě špatná volba, od předešlého modelu šel výrobce jednoznačně dolů.